Z pavlače na síť
Internet umožnil nový druh sousedských vztahů: virtuální
Potkáte tam sousedy, zanadáváte na správce domu, domluvíte sousedskou výpomoc. Jdete se tam mrknout, když vám přestane téct voda. Řeč není o společné prádelně, ale o internetu.
Ve středočeské Chýni se zprávy šíří hlavně přes dvě média: autobus a internet. V ranním autobuse do Prahy se člověk doví všechny novinky. A hned jak dojede do práce, se o ně může podělit se sousedy na internetovém fóru Chyne.info. Internet je stejně rychlý jako výkonná venkovská „drbna“: „Když přestala téct voda, bylo to na webu za několik minut,“ říká Jiří Grégr z chýňské novostavby.
Osmadvacetiletý programátor Grégr založil fórum před čtrnácti měsíci: „Řekl jsem si, že bych rád pozval pár sousedů ještě předtím, než se nastěhuji.“ K tomu se prý přidala „IT deformace“ a vzniklo internetové fórum. „Docela se to povedlo,“ pochvaluje si. On a jeho žena tak poznali sousedy z nové bytovky, ještě než se nastěhovali; a seznámili se dokonce s několika starousedlíky z vesnice. Teď sedí „náplava“ Grégr u piva v hospodě na návsi s Jiřím Nývltem ze staré části vesnice. Když spolu popíjejí, ani to nevypadá, že se znají teprve pár měsíců, navíc prostřednictvím internetu.
Klábosení po sousedsku
V Chýni žije asi tisíc lidí, sto padesát až dvě stě z nich se každý den „zastaví“ na internetu, aby se dověděli novinky. Vyjadřují se tu k nejrůznějším obecním záležitostem. Třeba zda má jet nový spoj do Prahy ráno nebo večer a kdy by se jim hodil odvoz starého papíru. Na fórum si zvykli chodit na konzultaci i někteří zastupitelé.
Nejde o vymoženost jedné středočeské obce, podobně funguje sousedské klábosení jinde. V nové Zahradní čtvrti na Zbraslavi spolu sousedé přes internet řeší, kdo komu pohlídá děti a jak postupovat při reklamacích proti developerovi. Ve Vídni si v přestavěných plynojemech Gasometeru plánují obyvatelé společný výlet na kole, v nizozemském Zoetermeeru si domlouvají grilování... Obyčejné sousedské řeči se přesouvají na internet.
Sousedských stránek si všimli už i sociologové; soustavný odborný zájem o ně projevuje například americký sociolog Keith Hampton. Podle něho pomáhají diskusní skupiny oživit sousedské vztahy. To se zatím potvrzuje také v Chýni. Okolí dříve malé vesnice o šestistech lidech zaplavily v posledních dvou letech nové domy. Tak jako v mnoha jiných obcích tu vedle sebe vznikly dva úplně odlišné světy. A internet pomohl k jejich propojení.
„Sám jsem z malé vesnice a umím si představit, že by se mi moc nelíbilo, kdyby se tam najednou nastěhovalo tolik lidí," říká Grégr. Proto se na sousedském fóru poptával, jestli je sleduje někdo ze „staré" vesnice. Docházelo k urážkám i k prvním zvědavým konverzacím. Návštěvníka ze staré zástavby vítala třeba replika: „Jéé, dobrý den, původní obyvateli, další marťane z druhé strany!" Mezi prvními „marťany", kteří se odvážili dát do řeči s přistěhovalci z nových domů, byli lidé z místního občanského sdružení Arbor. Původně se dali dohromady mimo jiné proto, aby bojovali proti masivní a živelné výstavbě. Teď se snaží oba světy propojit. V listopadu se „staří" a „noví" poprvé sešli v hospodě. Od té doby společně hrají volejbal, šířili petici proti výstavbě logistického centra, která pak byla zastavena, nebo sázeli vrbičky.
Netville na netu
Dnes je těžké být dobrým sousedem. Trávíme doma málo času a navíc každý jindy, pracovní doba je nepravidelná. Spoustu věcí vyřizujeme mimo domov, takže se sousedy se nepotkáváme ani u pekaře nebo v koloniálu. Bojíme se ostatní rušit. Tohle všechno jsou důvody, proč sousedské vztahy chřadnou. „Sousedské internetové stránky jsou velmi užitečné, protože tyhle trendy vyvažují,“ shrnul Hampton pro Financial Times.
Nový fenomén zkoumá od jeho začátků. Na konci 90. let udělal výzkum na torontském předměstí Netville. Poměřoval sousedské vztahy lidí, kteří se setkávali na netu, s těmi, kdo ho nepoužívali. Sousedé vtažení do komunikace na internetu znali třikrát více lidí z okolí a hovořili s dvojnásobným množstvím sousedů než ti bez internetu. Pozdější výzkumy ze čtyř předměstí Bostonu z let 2002 až 2004 tyto výsledky potvrdily.
Hampton se spolupracovníky z Massachusettského technologického institutu (MIT) později založil server i-neighbours.org. Kdokoli žijící v USA a Kanadě tam může zjistit, jestli někde v jeho okolí nefungují sousedské stránky, případně je sám založit. Hampton připouští, že sousedské vztahy navázané přes internet nemusejí být zvlášť pevné, jistě nenahradí mnohaleté srůstání. „Je to ale dobrý začátek,“ říká.
Se sousedy v práci
V bytě v nové Zahradní čtvrti na Zbraslavi panuje páteční odpoledne pohoda před víkendem. Na koberci sedí dva mladé páry kolem třicítky, Dvořákovi a Hanákovi, hrají si s batoletem a plánují turnaj v pétanque. Ještě před rokem se rodiny neznaly, seznámily se až na internetu.
Stránky Zahradnictvrt.net založil softwarový konzultant Jiří Dvořák. Nejprve je navštěvovalo několik desítek návštěvníků, za leden jich bylo něco přes tisíc, za červen jejich počet stoupl na dva a půl tisíce. Podle statistik hlavně dopoledne a odpoledne. „Vypadá to, že sousedské věci řeší lidé hlavně v pracovní době,“ směje se. Lidé se mohou bavit se sousedy, a vůbec nemusejí být doma.
Jedním z hlavních témat diskusí jsou problémy s developerem; to je typické pro české sousedské weby, které vznikají hlavně v čerstvě postavených čtvrtích. Na Zbraslavi si lidé sdělují, kde třeba rezne zábradlí a kde odpadávají dlaždice. „Lidem to dává možnost vystupovat proti developerovi jednotně,“ shodují se Dvořákovi a Hanákovi. Odstrašující případy jsou navíc k dispozici i lidem, kteří si byty teprve kupovat budou. „Jeden pán třeba při přeměření bytu zjistil, že je o osm metrů menší, než měl být,“ vzpomíná Zuzana Dvořáková. Od zveřejnění této historky si všichni raději byty měří.
Nejvíce problémů měl na Zbraslavi dům s názvem Červený dvorec. Jeho obyvatelé si založili vlastní blog, pro veřejnost nepřístupný, a tam chystali stížnosti. V reklamačním oddělení developerské firmy Zahradní čtvrť a. s. jsou z toho mírně zoufalí. „Přehánějí. Někdo nemá co dělat, tak se baví tím, že hledá problémy,“ tvrdí zaměstnankyně firmy. Internet je prý dobrý leda k tomu, že se pasivnější jedinci nechají přesvědčit, aby podali reklamaci také.
Na stránkách Zahradní čtvrti ale nejsou jen stížnosti. Sousedé se třeba radí, kde je v okolí dobrá restaurace. Občas se dokonce objeví pozvánka na „reálnou“ společenskou akci, třeba na bowling. Setkání „identit“ v realitě prý bylo příjemné a všichni si rozuměli. „Jsme si tady dost podobní. Třeba u nás ve vchodě jsou skoro jen lidé kolem třicítky. Samí inženýři a jedna magistra. A rozhodně nikdo nepřizpůsobivý, kdo by třeba neměl práci nebo nechtěl pracovat,“ vypočítává Tomáš Hanák. Sebevědomá střední třída, k níž patří internet stejně jako hypotéka a kravata.
I pro „hyperpanelák“
„Kamarade tec ja budu delat od tvujega zivota nocni muru. Ja nisam Miroslav ni nikdo. Ja sem horsi. Dostal sem 100 000 euro... Tec si hotovei.“ Také takové vzkazy se mohou ocitnout na komunitním webu, jako se to stalo na stránkách
www.spolecenstviu9. cz, které patří panelovému domu v Praze-Stodůlkách. Vzkaz se objevil poté, co občané na diskusním fóru debatovali, co udělat s hlučnou hernou. Pro drsnou hlášku se na internetu obecně nechodí daleko, to je jedno z rizik sousedských webů. „Taky jsem se o sobě dozvěděl, že bych mohl náš dům vytunelovat,“ říká Karel Štěrba, předseda společenství vlastníků v domě U9. Jenže jak jinak by se mohl domluvit se čtyřmi sty šedesáti vlastníky v obřím „hyperpaneláku“? „Od té doby, co skončily nástěnky, je internet asi ten nejlepší způsob komunikace,“ uzavírá Štěrba.
***
Bojovníci na síti
Internet jako rychlý a levný prostředek pro šíření informací dává novou zbraň lidem, kteří nechtějí být poslušní. „Role internetu je v tom geniální a nezastupitelná," myslí si Štefan Friča, který jde s občany moravského Troubska do boje proti silnici R43. Také další protestující občané mají díky síti větší šanci na úspěch.
Proti silnici:
www.r43.cz Proti výstavbě rychlostní komunikace na trase SvitavyBrno-Mikulov protestují občanská sdružení z obcí a měst po celé trase. „Často se objeví v některé obci na úřední desce informace, na kterou je třeba v zákonné lhůtě reagovat. Musíme šiji rychle předat. Bez internetu si to neumím představit," říká Štefan Friča z Občanského sdružení za ochranu kvality bydlení a životního prostředí v Troubsku. Jednotlivá sdružení spolupracují s právníky, po internetu si předávají informace. „V mnoha případech jsme pak lepší experti na ten který problém než úředníci," říká Friča. Proti kácení:
www.stromyvemeste.cz Už několik měsíců bojují občané Ostravy proti kácení lip v Komenského sadech. Zatím se domohli alespoň odkladu a nové, průhlednější procedury při ,„„,yvmé.« posuzování kácení.
Internet jim pomohl v mnoha ohledech. Lidé si stahovali text petice, hlasovali v anketě, denně přicházelo na stránky iniciativy několik tisíc občanů. „Pro malé sdružení, jako jsme myje internet jednoznačně nejlevnější cestou, jak oslovit velké množství lidí," říká Ivo Kaleta z petičního výboru. Sdružení dokonce uvažuje o tom, že vyrobí elektronické pohlednice proti kácení, které si lidé budou mezi sebou posílat stejně jako třeba legrační reklamní spoty.
Proti mrakodrapům:
www.malesicebezmrakodrapu. estranky.cz „Elektronická komunikace má někdy možnost úplně zvrátit veřejné mínění," myslí si Jiří Mísař. Spolu s dalšími obyvateli pražských Malešic sepsal petici proti výstavbě výškových budov v centru čtvrti. Proto petici vyvěsili na internet a čekají na ohlasy. „Už mě kontaktovala řada lidí. Teď záleží na tom, aby byl mezi nimi někdo aktivní," říká.
Proti letišti:
www.pronebusice.wc.cz Už tři roky lidé z Nebušic u Prahy bojují proti výstavbě nové dráhy letiště v Ruzyni. Za sebou mají obecní referendum, žalobu k Nejvyššímu správnímu soudu a několik dalších „bitev". Pokud je potřeba něco sousedům oznámit, lidé ze sdružení Pro Nebušice je většinou prostě obejdou a hodíjim do schránky vzkaz. Ale bez internetu se neobejdou ani tady. Činnost sdružení Pro Nebušice dotují sponzoři. Ti se mohou přes internet podívat na transparentní účet u e-Banky, kde v každou chvíli vidí,jak sesjejich penězi hospodaří.
Máme něco společného, sejdeme se on-line
„Moje sedmiletá dcera ví, že její tatínek hovoří s neviditelnými přáteli, kteří asi přebývají v jeho počítači." Teoretik Howard Rheingold takhle v roce 1994 popsal „virtuální komunitu". Dnes už to není nic divného. Virtuálních komunit, kde lidé debatují nad vším možným, jsou tisíce. A ty nejznámější, jako třeba My Space nebo Facebook, zná kdekterá sedmiletá holčička.
Poradíš?
