Ale co jsem vypozoroval, realita je bohužel jiná, a taky si všímám, že se to postupně stále zhoršuje

Slušní lidé se chovají slušně a žádné příkazy a zákazy nepotřebují.
Např. slušný člověk ví, že nedopalky nebo plechovky od piva, pet lahve a jiný odpad se v přírodě neodhazují, slušný člověk nikdy nepochopí, proč se najde někdo, kdo to dělá naopak a mnohdy spíš, když něco takového rušivého v přírodě vidí, sebere to a vezme s sebou (pokud má na to kapacitu) a vyhodí do vlastního koše / popelnice.
Na druhou stranu hulvát bude vždy hulvátem a bude ignorovat veškeré zákazy a nařízení už jen z principu.
Problém je, že v jakékoliv při slušný vs hulvát má právě ten hulvát navrch, neboť slušný člověk nemá tolik prostředků k dispozici a řešení cestou fyzického násilí odsuzuje.
Většinou to v praxi probíhá pak následovně:
hulvát sedí 5 metrů od dětí a kouří si své cigárka a s úšklebkem cvrnká jeden vajgl za druhým na zem.
slušný k němu přijde a poprosí ho, jestli by nemohl jít kouřit dál, ať kouř nejde na děti a že ty vajgly ke kráse taky nepřispívají.
Hulvát se silně ohradí: "vidíte tady snad nějaký zákaz? Pokud vím, tady je kouření povoleno (není zakázáno). A vůbec, neotravujte mě. A pokud vám to vadí, běžte si jinam!". V horším, extrémním případě vás takový hulvát napadne přímo fyzicky bez servítek...
A slušný v ten moment skončil. Co nadělá... Vezme děti a jde pryč, protože si nebude kazit náladu s takovým duševním chudákem... Toť smutná praxe

Jak z toho tedy pak ven? Podle mě zákazy a příkazy v naší společnosti existují pouze a jen proto, že zde máme nepřizpůsobivé lidi, rozuměj hulváty, se kterýma se slušnou cestou domluvit nelze.
Ovšem druhý a ještě velký problém naší společnosti, konkrétně našeho státu je, že zde prakticky chybí výkonná moc, která by dodržování těch zákonů, příkazů a zákazů hlídala.
V praxi to pak vypadá jako v rodině s rozmazleným dítětem: rodič řekne 15x nedělej to a dítě si stejně dělá, co chce, až to nakonec rodič vzdá....