Prvotní podoba dnešního jména Chýně byla asi *Chajín (hvězdičkou je označená proto, že je to podoba jazykovědci pouze domnělá, rekonstruovaná, a nikoli doložená). Název Chajín vznikl přivlasňovací příponou -ín z osobního jména Chája (po přehlásce a>ě Chájě), jméno Chajín znamenalo tedy dvůr, který náležel osobě jménem Chája (Chájě).
Osobní jméno Chája vyšlo zřejmě od praslovanského slovesa chajǫ, chajati s významem ‚starat se’. Tohle praslovanské sloveso bylo mimo jiné také východiskem českého ne-chám, ne-chati. Ne- je zde původně vlastně záporka – české sloveso nechati mělo pravděpodobně výchozí význam ‚nestarat se, ztratit zájem o něco’.
Vraťme se však k Chajínu a sledujme dál jeho další vývoj až k podobě Chýně. V nominativu Chajín a zejména v nepřímých pádech (v Chajíně, z Chajína ap.) se í nářečně zkracovalo v i a to pak splývalo s j (Chajn). Chajn se během 15. a 16. století měnilo na Chejn (změnou téžeslabičného aj v ej – stejně jako se například vajce změnilo ve vejce), případně Chejno. Zvratnou analogií byl v 19. stol. z tvaru Chejn(o) vytvořen spisovný tvar Chýně, navíc s novou příponou -yně působením dalších jmen na -yně, např. blízkého jména Ruzyně nebo jmen Bavoryně, Bechyně ap.
Podle:
Profous, A.: Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny, Praha 1949, díl II, s. 82.
Machek, V.: Etymologický slovník jazyka českého, II. vyd., Praha 1968, s. 394.